Západočeské muzeum v Plzni – Muzeum loutek v Plzni

Západočeské muzeum v Plzni – Muzeum loutek v Plzni


Historie budovy muzea

Po několik desetiletí se plánovalo, že v Plzni, k níž neodmyslitelně patří loutkářství, vznikne muzeum loutek a bude zrealizována myšlenka vystavení unikátní sbírky loutek Západočeského muzea v Plzni. Roku 2007 byl městem uvolněn prostor historického domu čp. 23 přímo na náměstí Republiky a byla započata důkladná a rozsáhlá stavební rekonstrukce, jež trvala dva roky. Roku 2009 ve spolupráci s městem Plzní a Plzeňským krajem pak Západočeské muzeum v Plzni vybudovalo Muzeum loutek v Plzni, a to v objektu, jenž je zapsanou nemovitou kulturní památkou, vedenou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Příběh plzeňského loutkářství začalo muzeum vyprávět 19. září 2009, kdy bylo slavnostně otevřeno a zpřístupněno veřejnosti.

Muzeum loutek v Plzni sídlí v historicky významném domě č. 137/23 na jižní frontě náměstí Republiky v Plzni, který již od středověku patřil mezi nejvýznamnější patricijské domy města. Tento řadový podsklepený dům s původním půdorysem je v základech středověký s dochovanými gotickými kamennými články, renesančním průčelím a barokně a klasicistně přebudovanými interiéry. Dvoupatrová budova je tvořena dvoutraktovým průčelím, obdélným dvorem a zadním dvorním stavením, jež je propojeno s úzkým křídlem na východní straně vnitřního dvora. 

Po požáru v roce 1507 byl dům nákladně pozdně goticky obnoven a následně prodán. Renesanční vzhled získala budova díky tehdejšímu majiteli, Janu Bakalářovi, jenž v letech 1580–1590 provedl velkolepou přestavbu dle tehdejších dobových trendů.  Tato přestavba obohatila dům o jednu z nejkrásnějších renesančních fasád a zvýšila jej o jedno podlaží a vysoký tříetážový štít směřující na náměstí města, který vytváří iluzivní třetí patro. Obrys štítu doplňují plastiky orlice, bájných grifů a lvů. Přízemí domu je opatřeno dvěma renesančními portály se znaky. Na širší portál navazoval průjezd, tzv. mázhaus, jímž do dvora domu vjížděli koně s povozy.

Dále, dle písemných dokumentů, víme, že se roku 1674 směnou domu ujal manželský pár, Zikmund a Kateřina Summerovi. Zikmund chtěl v přízemí domu vystavět lázně, ale proti tomu se ohradili sousedé a žádali o zamezení tohoto plánu, neboť se obávali neřádu z tekoucí krve (tehdy měli lázně mnoho funkcí a kromě jiného se zde také pouštělo krví). 

Po roce 1726 byly zahájeny barokní stavební úpravy, které zahrnovaly nahrazení dřevěných trámových stropů v přízemí domu za klenby. Do dvora bylo také přistavěno úzké levé křídlo. Brzy poté pak byly všechny tři části domu vzájemně propojeny pavlačemi. Z doby baroka rovněž pocházejí unikátní střešní krovy vztyčené koncem 18. století. Arkády, jež se nacházely v přízemí východního křídla, byly v následujícím období klasicismu uzavřeny zdmi. V 19. století byla fasáda rozčleněna pásovou rustikou, okna orámována novorenesančním dekorem a v závěru století byl štít domu ozdoben rostlinnými a figurálními sgrafity.

V květnu roku 1958 začal být dům čp. 23 památkově chráněn a uchování objektu se všemi uměleckými detaily se stalo hlavním cílem památkové péče.  Na počátku 70. let 20. století proběhly stavební úpravy hlavní fasády a interiéru domu. Dům byl upraven pro potřeby prodejny starožitnictví. V dalším období byly restaurovány výmalby dvou místností v prvním patře, dvojice kachlových kamen a soubor kamenných ostění a portálů dveří. Na uliční fasádě pak proběhla obnova sgrafit ve štítu.

Poslední velké stavební činnosti byly zahájeny v roce 2007, kdy se v domě začalo vytvářet muzeum. Na podzim roku 2019 se pak konala oprava fasády na dvoře muzea, při níž řemeslníci objevili neobvyklou cihlovou vestavbu. Archeologové ze Západočeského muzea v Plzni prostor detailně prozkoumali a nalezli v něm desítky skleněných a keramických střepů. Podle nich se mohlo jednat o součást lázní. Na základě této situace bylo zahájeno historické bádání a byla nalezena stížnost na majitele domu Zikumunda Summera (viz výše). Těchto poznatků bylo využito a na jaře roku 2020 byl vytvořen nový výukový program Muzea loutek v Plzni, který návštěvníky seznamuje s barokním lazebnictvím.

Expozice Muzea loutek v Plzni

Objekt Muzea loutek v Plzni je rozdělen do dvou částí. Přední trakt je věnován expozici loutkářství na Plzeňsku, která je rozčleněna do třech podlaží, jimiž se stoupá v souladu s časovou osou. Zadní trakt, dříve dvorní stavení, je dnes využíván jako muzejní dílna (na workshopy, konference či jako prostor pro narozeninové oslavy) a depozitáře. 

Výstavní expozice Muzea loutek v Plzni mohla být utvořena díky spolupráci s dalšími institucemi. Jsou zde prezentovány sbírkové předměty jednak ze sbírek Západočeského muzea v Plzni a jednak také ze sbírek Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, Národního muzea v Praze, Divadla Alfa či soukromé sbírky sběratelů.

Muzeum loutek v Plzni čerpá z místní bohaté loutkoherecké tradice a mapuje činnost loutkových divadel hrajících v Plzni a okolí. Prezentovaný příběh loutek je v muzeu započat již na počátku 19. století, kdy se místní obyvatelé mohli těšit z divadelních představení různých kočovných lidových loutkářů a kočovných loutkářských rodin, jako byli např. Kopečtí, Dubští, Finkové nebo Kočkové. V návaznosti na téma kočovných loutkářů je pro školní skupiny na tomto místě připraven model rozkládacího kočovného vozu, na kterém je žákům objasněn pojem kočování a celkově kočovný způsob života. Model vozu zároveň slouží jako názorná pomůcka k tomu, aby žáci sami uhodli, které předměty mohli kočovníci s sebou vozit na štace, poutě či různé jarmarky.

Na konci 19. století vzniklo v Plzni první stálé loutkové divadlo perníkáře Čeňka Škody. Škodovo divadlo je zde představeno skrze unikátní oživený model v životní velikosti, který byl vyroben dle zachovaného negativu uloženého ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni, a je doplněn o pětici původních marionet z fundu perníkáře Škody. Marionety se divákům představí v doprovodu zvuku flašinetu. Stálé divadlo si Škoda vybudoval v zadním traktu svého domu v Solní ulici, ve kterém sám bydlel.

Začátek přízemní expozice muzea rovněž slouží k tomu, aby se návštěvníci seznámili s nejvyužívanější divadelní loutkou, se kterou již od 17. století jezdívali do českých zemí různí komedianti z ciziny – marionetou. Ve vitríně je vystaven speciální model marionety bez oblečení, na kterém je dobře znatelné, jak loutka vzniká či jak je pohyblivá. Podobný model loutky bez oblečení má k dispozici pro školní skupiny i muzejní lektor/edukátor, aby si mohli žáci detailně prohlédnout, jak je loutka vyřezána a sestavena. Rovněž má k dispozici speciální muzejní loutkový kufr „LOUFR“, který obsahuje základní druhy loutek (marioneta, maňásek, manekýn či javajka). S těmito typy loutek se žáci postupně v muzejní expozici seznámí a nakonec si je mohou všechny vyzkoušet a zahrát si s nimi.

Historie loutkářství dále pokračuje v 1. patře, kde je návštěvníkům představen fenomén rodinných loutkových divadélek a příběh Loutkového divadla feriálních osad včetně osudů jeho nejslavnějších členů.

Rodinná loutková divadla jsou druhem divadel, při kterém se střetává svět dospělých a dětí. Tento specifický druh divadla má svůj počátek již v 18. století, kdy se s oblibou vyráběla domácí divadélka, a to nejdříve ve šlechtických a měšťanských rodinách, později pak i u nižších vrstev. Postupně je začali vytvářet profesionální řemeslníci a výtvarníci, až byla započata sériová výroba. Poptávka po nich byla tak veliká, až se z nich stal fenomén v Evropě nevídaný. Významnou etapu historie rodinných divadel (loutky, kulisy, proscénia, dekorace) zde prezentujeme představením tří firemních produkcí (Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA, A. Storch syn a Antonína Münzberga).

Významná část expozice je věnována Loutkovému divadlu feriálních osad, které po začlenění kočovného divadla Karla Nováka odstartovalo nejslavnější éru plzeňského loutkářství. Působila v něm řada známých umělců, jako byli např. Ludva Novák, Josef Skupa nebo Jiří Trnka. Na jevišti divadla také poprvé vystoupily nejznámější české loutky Spejbla a Hurvínka. Loutky z Novákova divadla jsou k vidění ve vitrínách a také v pohybu v zmechanizovaném modelu divadla s heslem na štítu „Pracuj každý dle síly své ku zdaru vlasti a národa!“. Tímto způsobem jsou zde přeneseny atmosféra a vizuální stránka představení divadla Karla Nováka v době jeho největší popularity na návštěvníky muzea. Nově vytvořený tzv. „loutkomat“ s vybranými marionetami z původního fundu byl zhotoven dle dochované fotografie, a to včetně autentické barevnosti. V loutkomatu jsou k vidění 3 ukázky představení – Orientální tržiště, Dobrý voják Švejk a Varieté. Dále je expozice zaměřena na představení významných osobností plzeňského loutkářství a jejich uměleckého počinu. Díky životopisným medailonkům se návštěvníci postupně seznámí s Gustavem a Karlem Noskovými, Ludvou Novákem, Janem Vavříkem-Rýzem, Frankem Wenigem, Karlem Kovalem, Annou Kreuzmanovou a Josefem Skupou.

V expozici prvního patra nechybí ani „Revoluční kašpárek“, se kterým hrával hlavní role v kabaretech právě Josef Skupa. Sám kašpárek, jenž vystupoval v průběhu celé 1. světové války v československých barvách, byl morální oporou dospělých návštěvníků Loutkového divadla feriálních osad. Kašpárek zesměšňoval dobové politické dění na konci války, a dokázal tak odlehčit situaci v nelehkých válečných chvílích. Obdobně oblíbená byla komická dvojice Grundle a Šlafunda, kterou roku 1927 vytvořil Gustav Nosek pro Divadlo Karla Nováka. Karel Novák si nové divadlo založil poté, co se jeho umělecká vize v Loutkovém divadle feriálních osad rozešla s vizí Josefa Skupy.

Strakonický rodák Josef Skupa, jenž obohatil divadlo o mnoho inovátorských postupů a měl úchvatný herecký talent, proslavil na prknech Loutkového divadla feriálních osad dvojici Spejbla a Hurvínka. Tyto loutky se staly tak populární, že zastínily ostatní repertoár divadla. Profesor Josef Skupa v roce 1930 založil v Plzni první profesionální loutkovou scénu, kde se tato dvojice nakonec stala protagonisty. Divadlo bylo úspěšné a navštívilo mnoho zemí. Po válce pak byla otevřena stálá scéna divadla v Praze pod jménem Divadlo Spejbla a Hurvínka.

Specifickou roli v historii loutkářství měl dozajista Jiří Trnka, jemuž jsme v muzeu roku 2021 poskytli více prostoru a otevřeli jsme novou část expozice věnující se jeho rané loutkové tvorbě, Dřevěnému divadlu, a hlavně prezentaci dioramatu Svatba u Broučků, které Jiří Trnka vytvořil pro Světovou výstavu v New Yorku roku 1939. Dioráma stejně jako mnoho jiných děl po anexi Československa nacistickým Německem neodcestovalo a zůstalo v Praze. Jiří Trnka si pro dioráma, jako inspiraci, zvolil knihu od Jana Karafiáta Broučci. Pro malé i velké. Tato nová část expozice je také doplněna o interaktivní badatelský stůl s ukázkami knih o broucích, kazetou s reálnými broučky, síťkou na hmyz a dalšími badatelskými pomůckami. Šuplíky stolu pak obsahují doplňující informace o Janu Karafiátovi, Světové výstavě v New Yorku či o dioramatu jednak v českém jazyce a jednak v anglických a německých mutacích.  Pro dětské návštěvníky je k tomuto tématu připraven doprovodný výtvarný program Špion u Broučků, na jehož vytvoření jsme se inspirovali jednou postavičkou právě z dioramatu.

Druhé patro Muzea loutek v Plzni mapuje současné moderní loutkářství prostřednictvím profesionálního loutkového Divadla Alfa z Plzně a jeho oceňovaných autorských inscenací. Interaktivní expozici s názvem NIKDY V KLIDU! vytvořil výtvarník a scénograf Divadla Alfa, Ivan Nesveda. Soubor čtrnácti originálních exponátů sleduje loutkářskou tvorbu Ivana Nesvedy a jeho kolegů z let 1990–2020 (Vyšla hvězda nad Betlémem, Pes Baskervillský, Kouzelný prsten či Lékařem proti své vůli).

Součástí druhého patra je také, vedle tradičně pojatých výstavních prostor, malé muzejní divadlo, kde si mohou všichni návštěvníci vyzkoušet, jaké je povolání loutkoherce. Návštěvníci mohou se všemi vystavenými loutkami manipulovat, a seznámit se tak s různými technikami jejich vodění. Vedle tradičních marionet zde máme také nejrůznější maňásky, manekýny nebo javajky. Součástí sálu je divadelní pódium s funkční oponou. Tato místnost je zároveň využívána také jako multifunkční sál, slouží k pořádání divadelních představení, přednášek či konferencí.

Prostor muzea je doplněn o nevelký obdélný dvůr s pavlačemi, jenž je využíván na různé doprovodné akce muzea, sezónní programy či jako odpočinková zóna pro malé i velké návštěvníky. Celé muzeum je bezbariérové a na dvoře se nachází výtah, který je vyveden do všech pater loutkářské expozice.

Lazebnický dvorek Muzea loutek v Plzni

Při opravě fasády dvora v roce 2019 bylo ve zdi nalezeno topeniště spolu se skleněnými a keramickými střepy z konce 17., nebo počátku 18. století včetně skleněných flakonků. Po bývalém topeništi vznikl na dvoru muzea prostor, který byl využit a nyní je v něm umístěna interaktivní edukační pomůcka související přímo s výukovým programem Lazebnický dvorek aneb „Přivoň si k historii“. I když tento objev nesouvisí se základním zaměřením muzea, snažili jsme se i tak najít nový potenciál, vymyslet poutavý interaktivní program, který by zaujal všechny generace, a vstoupil tak do povědomí široké veřejnosti.  Lazebnický program přibližuje historii dvorku a obecnou podobou barokního lazebnictví pomocí haptických edukačních pomůcek a doložených pramenů.

Loutkářská dílna profesora Skupy

Do zadního dvorního stavení, které se rozkládá po celé šířce parcely a je rozděleno na dvě místnosti, je dnes situována dílna muzea - Loutkářská dílna profesora Skupy.  Zajímavostí tohoto dvorního stavení je, že zadní průčelí domu je orientováno do dvou dvorů různých domů ležících v jižním bloku náměstí. Interiér místností je inspirován bytem Josefa Skupy včetně nástěnné malby Jiřího Trnky a je doplněn o fotografie Josefa Skupy s loutkami.

V dílně se s lektory vyrábí jednoduché, ale originální loutky, které si návštěvníci nebo účastníci programu mohou po vyrobení odnést domů jako vzpomínku.

Loutkářská dílna profesora Skupy je rovněž využívána jako prostor na další doprovodné muzejní akce, jednání, workshopy, konference či narozeninové oslavy.

Sbírka loutek Západočeského muzea v Plzni

V patře zadního stavení byly vybudovány prostory pro depozitáře. Další místnosti pro uložení sbírek má muzeum v depozitáři Západočeského muzea v Plzni ve Zbiroze.

Sbírkotvorná činnost není v kompetenci Muzea loutek v Plzni. Unikátní sbírka loutek Západočeského muzea v Plzni spadá do sbírek Národopisného muzea Plzeňska (pobočky ZČM) a Muzeum loutek v Plzni má její část v dlouhodobé zápůjčce.   

Naše sbírky se snaží uchovávat předměty z Plzeňského kraje a blízkého okolí. Bohatý základ této sbírky tvoří původní fundus ze Škodova divadla a Novákova divadla, loutky řezbáře Gustava Noska, rodinná loutková divadla, loutkové dekorace, kulisy, rekvizity, proscénia, Münzbergovy loutky, kostýmy, gramofonové desky se Spejblem a Hurvínkem, kolorované kresby Spejbla a Hurvínka od Josefa Skupy, ale také moderní loutky z 20. století místních souborů a divadel – Divadélko Dobrý den, Špalíček či Divadlo Alfa.

Muzeum loutek v Plzni spravuje přibližně 600 kusů předmětů z loutkářského odvětví, z nichž je jich přibližně 200 ks vystaveno ve vitrínách muzejní expozice.

Muzeum loutek v Plzni je otevřeno celoročně, od úterý do neděle, od 10.00 do 18.00 hodin. Přístup do muzea je bezbariérový.

Adresa:
Muzeum loutek v Plzni, pobočka Západočeského muzea v Plzni, p. o.
nám. Republiky 23
301 00 Plzeň

Kontakt:
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon: +420 378 370 801
web: www.zcm.cz, www.muzeumloutek.cz

Date

21. říjen 2022

Tags

Muzea
We use cookies

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.